ZŠ a MŠHořátev
Základní škola a mateřská škola plukovníka
Bedřicha Krátkorukého, Hořátev
Základní škola a mateřská škola plukovníka Bedřicha Krátkorukého, Hořátev
Historie základní školy v Hořátvi sahá až do 18.století. V kronice obce se o počátcích školství v době zavedení povinné školní docházky dekrety Marie Terezie dočteme:
Původní stará škola stála v sousedství fary. Postavena byla roku 1868 na místě původní první farní budovy z roku 1786, která sloužila jako budova školní od roku 1824. Od zřízení školy veřejné r.1880 byla zde umístěna jedna třída školy, která od roku 1882 je školou dvoutřídní. V budově měl bezplatný byt i učitel. Na proti staré škole - na západ - stojí budova nové školy (nyní č.p.79) postavená roku 1884 také s jednou třídou, kabinetem (jenž přistaven později) a bytem řídícího učitele.
V průběhu let se ve škole vystřídalo mnoho učitelů, z nichž se do povědomí obyvatel zapsal nejvíce řídící Jan Svoboda (vedl školu 1880 – 1913), jenž při odchodu na odpočinek jmenován byl čestným občanem obce hořátevské. Za něho škola se stala veřejnou a z jednotřídní rozšířena na dvoutřídní.
Významnou stopu v historii školy a obce zanechal také řídící Jaroslav Marek (působil na škole od roku 1940 - 1973). Jeho působení zažilo mnoho současných obyvatel Hořátve a ti na něj vzpomínají jako na slušného člověka, který si uměl zjednat respekt. Vždy se však choval slušně, byl dobrý společník a vždy ochotný pomoct. O tom svědčí i výčet jeho mimoškolních aktivit - pracoval dobrovolně jako knihovník, zajišťoval zájezdy divadel (tak se hrála v hořátevské sokolovně Lucerna a na Kvízově louce Fidlovačka) a promítal v hospodě filmy. Byl také obecní zastupitel, pokladník JZD, psal kroniku obce a vedl matriku obce (v Hořátvi se i oddávalo). Ovládal hru na housle, klavír a kontrabas, nacvičoval staročeské máje a také rád hrál karty v Nymburce na Záložně. Ve škole dokonce i bydlel, jeho dcera se stala také učitelkou a krátce vedla hořátevskou školu.
Přes sto let fungující škola byla roku 1981 rozhodnutím ONV zrušena a stala se z ní zvláštní škola. Naštěstí po pádu komunistického režimu byla roku 1990 obnovena základní škola, která v roce 2002 získala právnickou subjektivitu a změnila název na Základní škola a mateřská škola Hořátev. Ředitelkou školy je nyní Mgr. Lucie Žáková.
Současní žáci školy se učí podle školního vzdělávacího programu „Nikdy nejdeš sám“. Heslo převzaté od anglického fotbalového klubu FC Liverpool dává najevo týmový duch školy a vzájemnou podporu a spolupráci. Učitelé školy zaměřují nejen na získávání vědomostí a znalostí, ale také na podporu pocitu bezpečí ve škole, získávání zdravého sebevědomí, možnost pozitivního prožívání a schopnost sebehodnocení.
Součástí výuky je řada projektů, které podporují svým zaměřením vzdělávání v mnoha oblastech. Projekt na podporu získávání pozitivního vztahu k místu, kde žiji, zapojil žáky do školy na sběr informací o historii školy. Děti obešly občany Hořátve, kteří absolvovali docházku do zdejší školy a získaly velké množství fotografií, vzpomínek a zážitků ze života školy. Dozvěděly se, jak se ve škole topilo v kamnech, služba musela přikládat uhlí, že se psalo perem, které se namáčelo v kalamářích a další zajímavosti. Zejména vzpomínky bývalých žáků na tělesné tresty a různé průšvihy pak sdělovaly ostatním s očividným potěšením.
Bedřich Krátkoruký, narodil se 8. 10. 1913 v obci Hořátev. Prodělal pilotní výcvik v rámci vojenské prezenční služby a v letech 1937 – 1938 prošel stíhacím kurzem u leteckého pluku č.4 v Hradci Králové. Sloužil jako stíhač na Aviích B-534 až do okupace. Uprchl do Polska a poté do Francie. 17. 5. 1940 byl odeslán na frontu, kde sloužil spolu s dalšími Čechy, mj. Účastnil se bitvy o Francii a Británii. Sklízel úspěchy v leteckých bitvách, zde popisuji jednu z nich.
Dva čeští letci, por. Karel Kuttelwascher a rtm. Bedřich Krátkoruký hlídkují na svých Hurricanech nad jižní Anglií. Vystoupili nad oblaka a pohybují se ve výši 10.000 metrů nad mořem. Klid v této závratné výšce netrvá dlouho, zpráva o blížícím se nebezpečí přichází brzy. Šest nepřátelských Messerschmidtů 109 má kurz ve stejná místa. Teď už je zřetelně vidí a stačí okamžik, aby si uvědomili, jak se s nimi vypořádají. Němci jsou zřejmě překvapeni, že oba letci přijímají boj. Němci se rozlétají ze skupiny, jednu z nich sleduje por. Kuttelwascher, druhou rtm. Krátkoruký. Dva ze šesti Messerschmidtů jsou zasaženi, boj jde dál. Když je zasažen další nepřátelský letoun, zbývající tři se zachraňují útěkem. Hrdinní letci se v pořádku vracejí na mateřské letiště, kde jsou překvapeni uvítáním a vřelými gratulacemi.
15. 1. 1943 se Bedřich Krátkoruký při jeho posledním letu nad kanálem La Manche srazil s jiným letounem, kdy byli oba piloti oslněni zimním sluncem. Sice se snažil o nouzové přistání do moře, to se mu však nezdařilo. Stroj i s pilotem zmizeli pod hladinou ledového moře a Krátkoruký se na hladině již neobjevil.
Celkové skóre B.Krátkorukého činilo 5 sestřelů nepřátelských letounů. Jeho jméno je zapsáno na pamětní desce číslo 125. Runnymedského památníku R.A.F. Prezidentem Havlem byl povýšen do hodnosti plukovníka in memoriam.
